V půl jedné v noci zazvoní někdo u lékárníka. Rozespalý lékárník se roztržitě oblékne, otevře a spatří opilého, škytajícího námořníka.
„Vy jste lékárník?” ptá se ho vrávorající námořník.
„Ano. Co se stalo?”
„A jste majitelem této lékárny?”
„Ano, jsem. Co si přejete?”
„Prosím vás,” škytne námořník, „máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Mám!” vyrazí ze sebe lékárník a zuří vzteky, protože ho kvůli takovéhle hlouposti vytáhl z postele.
„Tak si je strčte za klobouk!” zařve ze všech sil námořník a s hurónským smíchem zmizí za rohem.
To by mohl být docela klidně konec, jenže chudák lékárník je zlostí celý bez sebe, rozmrzele se svlékne, vleze do postele a rozčilením nemůže usnout. Asi tak za půl hodiny se zvonek opět ozve. Lékárník vyskočí, navlékne kalhoty, letí ke dveřím a tam stojí zase námořník. Lékárník se chce na něho vrhnout, ale vidí, že tohle je někdo jiný, tenhle je menší a má knírek.
„Promiňte,” omlouvá se námořník s knírkem, „nebyl tady asi tak před půlhodinou jeden opilý námořník?”
„Byl!” vyhrkne lékárník.
„A ptal se vás, jestli jste lékárník?”
„Ptal.”
„A vy jste mu řekl, že ano.”
„Ano, řekl.”
„A ptal se vás,” pokračuje námořník s porozuměním, „jestli jste majitelem této lékárny?”
„Ano, ptal,” odpovídá netrpělivě přešlapující lékárník.
„A vy jste mu řekl, že jste jejím majitelem?”
„Ano, řekl.”
„A zeptal jste se ho, co si přeje?” pokračuje pomalu rozšafný noční návštěvník.
„Ano,” přikyvuje zkoprnělý lékárník.
„A on si přál vědět, zda máte takové bílé kulaté pilulky proti mořské nemoci?”
„Ano, přál.”
„A vy jste mu samozřejmě řekl, že je máte?”
„Ano, řekl.”
„A on vám řekl, abyste si je strčil za klobouk?”
„Jo, řekl!” vyhrkne lékárník.
Námořník se dobrácky usměje a pokračuje: „Tak já jsem vám jen přišel říct, že už si je za tím kloboukem nemusíte nechávat, a můžete si je zase klidně vyndat, protože jste naletěl na nejapný žert mého opilého kamaráda!”
Přijde chlap do Smržovky na Dolní nádraží a chce jízdenku do Nagana. Ženská za okýnkem říká: „Nagano? Co to je? - Aha, tak to musíte na Horní nádraží, tam mají počítač.”
Chlápek jede na Horní nádraží a chce zase lístek do Nagana. Chlápek u počítače říká: „To v počítači nemáme. Jeďte do Liberce, tam vám snad pomůžou.”
Jede do Liberce a chce zase jízdenku do Nagana. Říkají mu: „Tak to nepůjde. Jeďte do Prahy na Hlavní nádraží.”
Na Hlavním nádraží: „Do Nagana nejezdíme. Jděte na letiště do Ruzyně.”
V Ruzyni: „Přímý spoj do Nagana nelétá. Musíte přes Moskvu.”
Chlápek už docela otrávenej letí přes Moskvu do Nagana a konečně je tam.
Po skončení olympiády jde v Naganu na nádraží a říká (japonsky): „Jeden lístek do Smržovky.”
„Dolní nebo Horní nádraží?”
-
+


25. 12. 2011
Vyprávěl námořník přátelům o svých dobrodružstvích v Jižní Americe: „Co vám mám povídat? Bylo to strašné! Indiáni vpravo, Indiáni vlevo, Indiáni všude kolem nás... Kam se člověk podíval, všude Indiáni na svých lodích. Přirazili k naší Margaretě a už se houfem drali na palubu...”
„Proboha! Co jste dělali?”
„Už bylo pozdě. Nedalo se nic dělat a tak jsme od nich museli koupit pár výšivek, nějaké koberce, několik vyřezávaných nožů a masek.”
-
+


25. 12. 2011
„To je ta nejhorší země, co jsem kdy navštívil,” zlobí se v cizině jeden našinec.
„A kde už jste všude byl?” zajímají se ostatní turisté.
„V Praze, Brně, Plzni...”
-
+


25. 12. 2011